„Mír cítíš, to vlahé ticho uvnitř tvého srdce – nitra v hrudi tvé pozemské.
Jemnost a pravdu cítíš, kterou ti dává nitro jež nosíš v hrudi tvé pozemské.
Tu radost s pokorou cítíš a prožíváš v nitru jež vnímáš v hrudi tvé pozemské.
To štěstí a pohlazení cítíš a opětuješ v nitru jež objevuješ v hrudi tvé pozemské.
Tu lásku nebeskou cítíš a sdílíš ji v nitru v hrudi tvé pozemské vnímáš jak perlu nejdražší.
Tak objevuješ to, co jsi vždy znal a měl vnímáš tu hloubku pravd, které tě vedly miliardy let.
Ó člověče pozemský ty anděli nebeský zakletý v království Pána temnoty.
Přichází den slunečný to tvé dávné probuzení ta zář světla již svítí, abys vylétl z hnízda.
Tak lidé hledají, ten klenot života tu pravost lásky tu samu lásku, ze které se zrodili.
Z lůně Stvořitele Prvotního, aby žili a poznávali, aby se radovali a plesali a bohatství své rozdávali.
Ano milí, k těmto slovům mohu dodati, že čas se nyní naplnil, a každý z vás se tak spasil.
Stává se jiným ten, kdo si to zvolil, kdo pátral, hledal a zvítězil v tom zakletém království.
Máš v očích odlesk miliard let života ve statisících tělech – chrámech, co duše na sebe oblékla.
Víš již hodně o tom, jak život žít a dál se snažit být tím pravým člověkem.
Jen on je povolán našimi světly na nebi, k cestě do perly světů do království poznání.
Je to království lásky, které se ti nabízí, abys již nemusel do království temnoty.
Tak volám všechny ty, kteří vidí svůj cíl a mají srdce zářící a oči upřímně hledící.
To jsou praví lidé, co prošli tisíci zkouškami a mají stále přímý vhled na tento temný svět.
Vnímají a pomáhají všude kam se podějí, světlo perel kolem sebe rozsévají.
Aby i ostatní tento lid se stal svobodným a milým ve své louce radosti a zahradě Božího království.
Ten Boží vesmír tě objímá mou harmonií svým bohatstvím a skvělým bytím, které v sobě nosíš.
Ano, mír cítíš a něhu máš jen ji vzít do rukou a srdcem procítit.
Tak se snaž milý obzor již září ve svítání a těším se s rozevřenou náručí.
Znám tvé pocity všechny tvé životy miluji tvé vzdechy každodenního poznání.
Tak kráčíš vzhůru domů do Pravého Stvoření a neseš zprávu, poselství o všem, co jsi již prožil.
Nic není ztraceno, vše v sobě nosíš a máš to vše pro druhé milujícím způsobem sdělit.
Ano, mír a láska toť klíč k bohatství všude jej cítíš a bereš do dlaní.
A hmatáš a držíš a již nepustíš neboť již víš že to víš, víš, víš.
Ale vcítíš se dál do světů temných, které zde stále jsou výzvou pro tebe i ostatní.
A říkáš: Dokud slyším pláč a bolest cítím do té doby pomáhat budu dál a dál.
Toť mé poslání cíl nejvyšší, který jsem si od Boha vybral dar nejvyšší.
Nic ušlechtilejšího není, než zachránit tonoucí z té bažiny temnoty, nevědomí a vysadit je do světla a nechat jít.
Milujte se a pravdu každému přejte tak vlastně máte být v tom pravém vědomí lásky.
Ó tisíce hvězd vnímáš kolem sebe a máš radost z třpytu světel pravých, která tě vedou na své cestě poznání, toho bohatství, co v nitru nosíš.
Vciť se do jemné ranní přírody toho vánku Božího, který ti v tichém opojení dává směr žití.
Ó člověče pozemský přišla ta chvíle dlouho viděná tvým vnitřním okem moudrosti probuzení do Pravého světa.
Volám a volám slovem laskavým, abych zvěstoval, že přichází MÍR.
Toto všem lidem pozemským, předávám já, Pán Ježíš Kristus, přirozenost Stvořitele Prvotního všeho a všech.“
Děkuji ti drahý Pane Ježíši Kriste, s radostí předávám tvé poselství lidem pozemským. Ivo.
Tato básnická poselství jsou součástí předchozích sdělení, hlavně o stavu pozemského člověka a duchovní cesta – např. obr. 688, 692, 793 a obr. 811 na www.vesmirni-lide.cz andele-nebe.cz .
Sdělení 1781. Přijal Ivo A. Benda. 3.8.2003.
